Jednou mi učitel řekl: „Zkus si nedělat tolik starosti, život je dlouhý a všechno se neustále mění.“ Před pár lety bych to ještě moc nechápal. Jak si nemám dělat starosti, když musím platit účty a třeba se zrovna nedaří v práci? Jak si nemám dělat starosti, když jsem nemocný a nevím, za jak dlouho nebo jestli budu v pořádku? Jak si nemám dělat starosti, když nevím jak to bude? Dnes už to chápu více. Funguje to totiž docela jednoduše a může nám to ulehčit život. Co tedy dělat, když si starosti děláme?
Když jdu navštívit rodiče do jejich domu, občas hráváme pentanque. Znáte to? Takovou tu hru s koulema pro francouzské důchodce. No, nejsou ještě tak staří, ani já ne. Ale z nějakého důvodu nás to baví.
Na našem hřišti (čtěte: část jejich zahrady) ale od srpna, kdy jsme hráli naposledy bylo spousta nářadí a stavebního materiálu, protože rodiče stavěli přístřešek. A tak další utkání jsme zvládli odehrát až na konci října.
U posledních utkání v srpnu byla země v jednu dobu naprosto vyprahlá, tvrdá jak šutr, žlutohnědá. Když jste pentanque kouli hodili, odskočila několik metrů. Bylo to pro to, že Česko procházelo v tu dobu velkým suchem, měsíc snad u nás nepršelo. Všichni z toho vedra a sucha už byli unavení, nejen kvůli pentaque, a nebralo to konce.
Když jsme hráli teď v říjnu, byla zem podmáčená a měkká, koule se bořily do bahna, trává byla výrazně sytě zelená.
A takhle to je se vším.
#7 / Všechno se neustále mění. I když podmínky v nějaké oblasti našeho života vypadají složitě – máme jednu jistotu – změní se. Nemá smysl se tím příliš stresovat, nebo si dělat starosti. I když dělání starostí je přirozené a jsme na něj do určité míry zvyklí, je mnohem užitečnější přemýšlet, jak situace zlepšit a co konstruktivně lze udělat. A někdy udělat nejde skoro nic, jako s tím suchem. Větru dešti neporučíte. V takových případech pomůže citát Winstona Churchilla: „Když procházíte peklem, nezastavujte se a pokračujte v chůzi.“ Protože i to peklo se jednoho změní a tráva zezelená.